Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Togo s Evelyn

16. 12. 2008 9:09:09
 “To je tatínek” potřásám si rukou se sympatickým vrásčitým černochem. “A to je maminka.” Statná černoška je proti svému muži dvojnásobná. “To je maminka” zmateně podvávám ruku další ženě. “A to je taky maminka.” 
Nabrat benzin a hura na cestu....

X+Nabrat benzin a hura na cestu....

 

Evelyn dokončila představování a mně se podařilo nehnout při tom ani brvou.  

A že jsem teda v šoku! Vím že muslimů je v západní Africe plno, vím že mnoho ženství povoluje i zdejší animistické náboženství, ale stejně....Uro s Evelyn mi později v hospodě vysvětlují výhody takového mnohoženství. Ženy se mohou podělit o práci, mají s kým klevetit a taky mají víc dětí, které mohou pomáhat na poli. Jasně, je to logické.

Pozvání domů si od Evelyn považuju, seznámily jsme se úplnou náhodou a ona mě vytáhla z bryndy. Protože pokračuju v cestě do města, kde bydlí její rodina, dohodneme se, že vyrazíme spolu a já pak přespím u jejích rodičů. Evelyn domlouvá odjezd na večer s partou kamarádů motorkářů.

Mladí muži jsou všude stejní. Patří jim svět, chtějí umřít mladí a rádi dělají ramena na holky. A je jedno jestli jsou ze Zlámané Lhoty nebo New Yorku. Možná dokonce platí, že čím větší díra, tím větší frajeři....a já tedy byla v díře parádní!

Kluk co mě vezl byl hezký svalovec, černý jako bota a Frajer Největší. Počítám že bílou holku, navíc zrzku dost možná nikdy neviděl ani na obrázku-natož naživo. Já sama v Togu zahlédla jen jedinou bílou tvář-misijní sestru-a to ještě ve velkém městě. Když jsem v Lomé vystupovala z taxíku na stanici autobusů, vrhli se místní na náš vůz tak, že jsem ani nemohla otevřít dveře-a když se mi to podařilo, všichni si na mě chtěli sáhnout.....

Původně se mi do Toga moc nechtělo, při pohledu do mapy jsem viděla, že napříč zemí vede něco jako dálnice, takže jsem usoudila, že bude příliš civilizované. Já naivka!!! Z dálnice se vyklubala cesta plná děr a výmolů-pochopitelně neosvětlená, protože elektrika je v Togu-jedné z nejchudších zemí na světě- zavedená jen v největších městech-a i to dost sporadicky.

Vzhledem k tomu, že jsme se na cestu vydali v šeru a dorazili za hluboké noci, byl to docela problém. Frajer Největší se do toho pořádně opřel, na tachometr jsem se v pudu sebezáchovy přestala dívat po deseti minutách. Zbytek party necháváme daleko za námi a řítíme se doslova a do písmene s větrem o závod neosvětlenou silnicí navzdory šutrům a dírám...

Třesu se strachy, ale polovina mojí duše i tak letí....cítím se svobodná, vítr v zádech-to je ono, to je život!!! Nevadí mi tma, výmoly ani rychlost-pokud teď umřu, bude to aspoň stylové....Druhá polovina se drží při zemi a říká si-není přece možný abych měla v osudu napsáno, že zdechnu někde ve škarpě ve středním Togu, když nikdo ani netuší, kde jsem.....to prostě ne! V životě jsem se tak nebála...a v životě tolik necítila, že žiju.

Naštěstí mám dost času se vzpamatovat, než dorazí zbytek poněkud opatrnějších řidičů. Evelyn mě vede domů, seznamuje s rodinou a jako váženému hostu nabízí sprchu-dokonce teplou!! Tak to jsem ještě nezažila. Protože je mi jasné, že by na ni museli zdlouhavě ohřívat vodu nad ohněm, s díky odmítám, ale studenou nepohrdnu. Evelyn mě vede k asi dvoumetrové zdi, za kterou mi postaví kyblík s vodou a hrníček-běžná africká sprcha. Stojím v jílu a nabírám vodu do hrnku, už je dost tma a celé sídlo-i když je dost rozlehlé (rodiče jsou zřejmě docela boháči) se topí ve tmě. Očistu mezitím provádí I Evelyn-málem ji nepoznám! Zmizí džíny a košile, zmizí všechny znaky civilizace a přede mnou stojí Nádhera. Ebenová kráska v barevných šatech a turbanem na hlavě....

V hospodě si pak dáváme pivo a bavíme se o mnohoženství, o životě u nás a u nich a o výhodách prvních manželek. Evelyn je dcera první ženy a jako taková může jako jediná z dcer studovat střední školu. Říká sice, že je to fajn, ale ve skutečnosti úplně nadšeně nevypadá, čeká ji reparát z matiky i z angličtiny. . .

Na noc dostávám sama pro sebe přidělený dětský pokoj-vlastně samostanou chýši z hlíny, uvnitř vymalovanou na modro a pobitou plakáty. Spím na posteli ze slámy, ale ještě než upadnu do hlubokého spánku, hledám záchod. Jsem v šoku víc než při představování maminek-Evelyn mě vede do mé podvečerní koupelny. Že by to nebyl jíl, v čem jsem šlapala? Vítej v Africe říkám si už poněkolikáté....

3.JPG

 

 

 

 

 

 

Lomé, hlavní město Toga 

 

 

4.JPG

 

 

 

 

 

 

 

 

Ulice před mým hotelem... 

 

5.JPG

 

 

 

 

 

 

 

V centru...

 


6.JPG 

 

 

 

 

 

 

Tržiště v Lomé

 

 

7.JPG

 

 

 

 

 

 

 Nákupy mají na starosti většinou ženy 

 

_ICT2406.JPG

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

A prodej většinou taky.... 

 

 

 

8.JPG

 

 

 

 

 

 

 

 

 Studentský pokojíček Evelyn.

 

Autor: Martina Svobodová | úterý 16.12.2008 9:09 | karma článku: 21.12 | přečteno: 2254x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Cestování

Ervín Dostálek

Opravdu severská romance 10: V Bergenu průměrně prší 213 dní v roce, my ale měli slunečno

Světové firmy v nádherných domech z 18. st., v přístavu lodě z celého světa, plody moře kupované přímo od rybářů, 1 lanovka a 1 pozemní dráha na kopec nad městem, jež vzniklo jako "zelená louka mezi horami", bývalá metropole země.

20.10.2017 v 8:50 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 65 | Diskuse

Jan Vaverka

Baskicko – 3. díl: Cesta do Baskicka

Do Baskicka je to z České republiky zhruba 1800 km. To je dost daleko na to, aby cestování autem, autobusem nebo vlakem zabralo hodně času. Jak se tedy sem dostat, když většina přímých letů od nás léta do Madridu nebo Barcelony?

20.10.2017 v 8:20 | Karma článku: 4.74 | Přečteno: 78 | Diskuse

Michal Dokoupil

Jak v Kambodži utéct z civilizace

Pod jménem Kambodža si každý vybaví dvě věci, Angkor Wat a Rudé Khméry. Já ale při svých návštěvách postupně prozkoumávám i další části a zajímavosti této divoké země. Tentokrát jsme zamířili na pobřeží.

19.10.2017 v 14:30 | Karma článku: 9.93 | Přečteno: 293 | Diskuse

Jana Schlitzová

Zřícenina Lopata

Zřícenina Lopata, název trochu zvláštní, ale rozhodnutí udělat si tady procházku, byl báječný. Vystupujeme na skalní plošinu, kde se hrad nacházel. Ohýnek a voňavé buřtíky umocňují romantiku na Lopatě.

19.10.2017 v 11:46 | Karma článku: 13.27 | Přečteno: 394 | Diskuse

Martin Orálek

Jak jsem těžil zlato v Ghaně 46

Po filozoficko-ekologickém zamyšlení se přesunuji k méně vznešenému tématu - jídlu. Jídlo bylo pro nás v Africe neustále problém. A ani zde tomu nebylo jinak...

19.10.2017 v 10:42 | Karma článku: 11.58 | Přečteno: 308 | Diskuse
Počet článků 31 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2167
milovnice sushi


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.