Láska-věc podivná
X+
Zamilovat se v Japonsku není jednoduché. Jaro je pro ně spíš časem kvetoucích rododendronů, na které se chodí dívat do parků, začátkem sklizně čajových lístků a přípravou na období dešťů.
Na lásku je čas vždycky, já vím.
V Japonsku je to ale věc podivná. Na jednu stranu velmi uzavřená a tradiční společnost, na stranu druhou desítky nočních podniků, sexshopů, pornočasopisů a podobných libůstek. Společná lázeň v onsenech vymizela až s příchodem křesťanů, dneska se naháči koupou odděleně....Sňatky už také rodiče nedomlouvají, pro starší generaci je to ale naprosto normální fakt-a nestydí se k tomu přiznat. Pan Sató, známý z oblíbené hospůdky má domluvené manželství s ženou o deset let starší-a sám prý by si lépe nevybral. Jeho paní je dnes už osmdesát, kdysi byla starostkou nedalekého městečka, dneska se o ni starají dcery v Tokyu a vidí se spolu jen občas. Že kamarádka Keiko chodí s Naošim jsem spíš tušila než věděla-až do chvíle než oznámili datum svatby.
Mladí Japonci to nemají jednoduché, tradiční výchova a přísná firemní kultura jim prakticky znemožňuje se seznámit pro nás normálním způsobem. Dost běžné jsou proto jakési večírky pro svobodné. Organizují je páry-holka pozve svoje nezadané kámošky, kluk svobodné kámoše a uvidí se...všichni vědí na čem jsou a když si někdo padne do okna, třeba se to vyvine....pokračování je poněkud neromantické, ale zato praktické. Kluk pozve slečnu na rande-a když má pocit, že to je ono, na konci jí sdělí, že by s ní rád chodil. Slečna buď souhlasí-a pak je ruka v rukávě-nebo ne a je vymalováno. Jak říkám-romantika nic moc, ale když si vzpomenu na ty kvanta otrhaných kopretin a “má mě rád-nemá mě rád, ozve se-neozve se....” říkám si-proč ne. Co se týká smíšených párů, mají to Japonečky snadné-jejich drobá postava, něžná tvář a tradiční výchova z nich činí ideální partnerky pro bílé lovce. Ne tak Japonci-ti v Čechách si často stěžují, že na ně naše holky neletí. No jo, prostě nám většinou neimponují....
Japonci jsou zatížení na komixy, manga vychází po tunách a na různá témata, vyjímkou tedy není ani erotika. Možná by se zdálo, že kreslená erotika nebo dokonce porno není to pravé ořechové, ale nevěřte tomu, taková animace může být větší nářez než foto!
Kapitolou sama pro sebe jsou muzea sexu. V průvodcích se o nich moc nepíše, ale narazíte na ně často. Zajímavé je v Uwajime, jsou tady exponáty z celého světa a spousta fotek z nejrůznějších slavností s erotickým podtextem. Bohužel popisky jsou pouze v japonštině, takže jsem se moc nového nedozvěděla. Hned vedle muzea stojí svatyně Tagajinja zasvěcená sexu a plodnosti. Zajímavé místo se zvláštní atmosférou-byla jsem tady dvakrát a nikdy nepotkala ani nohu...
Další podobné muzeum jsem navštívila na Kjúšú v Beppu. Je trochu jiné, na rozdíl od uwajimského jsem tady nebyla jediný návštěvník a je prostě...jedním slovem bizarní! Připomíná spíš prodejnu se sexuálními pomůckami, taky se Japonky při jejich prohlížení pěkně styděly. Co mě srazilo na kolena byly tři obrovské výlohy s figurínami v životní velikosti-jedna představovala sex v Japonsku-pár v misionářské poloze na tatami s nízkým nábytkem okolo, druhá sex v Evropě-tradičně zařízená ložnice, tatami se změnily v postel a ženská figurína ve feš blondýnku, poloha zůstala. To už mi smích bublal v břiše, třetí výloha mě ale naprosto odrovnala-představovala sex Sněhurky a semi trpaslíků!!! Takový záchvat smíchu zřejmě místní muzeum ještě nezažilo, Japonci si trpaslíky prohlíželi s nelíčeným zaujetím.
Co se týká vlastních zkušeností, nemůžu říct prakticky nic. Japonci mě ignorují, jediné záchvěvy sympatií jsem zaznamenala u dobrovolníka, který učí zadarmo přistěhovalce japonštinu. Když jsme probírali barvy, prohlásila jsem, že moje vlasy jsou červené. Ale on se na mě zasněně podíval a měkce oponoval-ne ne, tvoje vlasy jsou...zlaté. Museli byste vidět jeho oči v tu chvíli...ale to asi nebyly sympatie ke mně osobně :-)
Ze sympaťáka ze Starbucku, který po mě házel úsměvy a nakonec pozval na kapučíno se nakonec vyklubal singapurec, to se nepočítá.
Jediný kdo se mnou nepokrytě flirtoval byl chlapík v šinkansenu na trase. Tokyo-Shizuoka...byl to sympaťák, ale vypadal jako by patřil k Yakuze-a s tou si jak známo není radno začínat. Takže nic.
Ani mě Japonci nezajímají-jsou malí, hubení a vůbec.... Až na Moria. Majitele jazzového klubu a zapadlého hotýlku na severozápadě Japonska. …..vysoký, dlouhé vlasy a zastřený pohled. A vtipný. A vůbec. Přespala jsem u něj a v jeho baru neměla odvahu objednat si víc než jedno pivo. Abych neztratila hlavu a zábrany. A nezměnila plány-mým cílem byla svatyně Izumo Taiša, ne lekce jazzu. Ale to už je na úplně jiný příběh...
Mladi Japonci to s láskou rozhodně nemají jednoduché
Seznámit se dá občas velkou práci...
Tagajinja v Uwajimě
je celá zasvěcená sexu a plodnosti
Muzeum sexu v Uwajime
A všechy tyhle figurky mají něco společného se sexem
Tradiční svatební úbor
Nevěsty se ale často vdávají jen ve slavnostním kimonu-to by v tom případě mělo být červené-přináší to štěstí.
Tradiční svatební průvod
Nemyslete si, vybrat erotická manga, která tady můžu zveřejit vůbec nebylo jednoduché!
Tohle se například odehrává na firemním večírku-a je to jen začátek....;-)
A nakonec romantika po japonsku...
Martina Svobodová
Návraty
Je to zvláštní, chodit po Furukawě pěšky....nejsem na to zvyklá. Klíč od kola nostalgicky nosím v kapse, sednout bych se ale na tu zrezivělou herku neodvážila.
Martina Svobodová
Havran
Jedu si takhle stezkou mezi rýžovými poli kdesi na severu Japonska.....široko daleko jen já, rýže, prach....a havrani.
Martina Svobodová
Hirošima
Chtěla jsem napsat o Hirošimě.... Chtěla jsem napsat o krásném letním dni, kdy byla obloha modrá a jen v dálce se ozvalo hřmění....
Martina Svobodová
Tanabata matsuri
Tanabata matsuri je nádherný svátek. V celém Japonsku se slaví začátkem července, u nás ale o měsíc později. Zřejmě proto, že právě tady jsou oslavy největší a vyhlášené po celé zemi!
Martina Svobodová
Kristina
Tak nám za okny postavili lešení. Je to zvláštní pocit, procházet se po bytě a z okna koukat na ukrajinské dělníky.
Martina Svobodová
Jaro v císařské vile-foto
Narodila jsem se v zimě, ve stejný den jako japonský císař (pro šťouraly-o pár let později). Podle horoskopu bychom tedy měli mít leccos společného-a asi ano. Jeho vilka v Kjótu se mi moc líbí, zahrada kolem ještě víc. Miluju jaro-a když koukám kolem, on asi taky. :-)
Martina Svobodová
Ospalá Uwajima
Uwajima se mi zatím jeví jako pěkná díra. Byl to taky nápad, dorazit sem posledním vlakem. Nádraží ospalé, před ním ani nohy a kolem jen potemnělé uličky. Jsem zvědavá, jak to minšuku budu hledat!
Martina Svobodová
Sushi
A je to tu zase! Je to pořád ještě dietní jídlo, když jsem schopná přežrat se ho do mrtva?
Martina Svobodová
Sněhové království
V Sapporu na ostrově Hokkaidó se každoroučně touto dobou pořádá sněhový festival Yuki matsuri. Město zaplní složité skulptury z ledu a sněhu a vy si připadáte jako v opravdovém ledovém království!
Martina Svobodová
V japonské kuchyni
Miluju japonské jídlo! Při každé cestě domů vleču v batohu litry sojové omáčky, nejrůznější přísady a jednou jsem uvažovala i o pytlíku rýže!
Martina Svobodová
Sto osm zvonů místo šampaňského
Bublinky, chlebíčky, zábava, trocha tance a druhý den hlava v záchodové míse...Tak nějak to probíhá rok co rok. Nemám to ráda, ale stejně většinou podlehnu.
Martina Svobodová
Hokkaido
Krajina bez lidí, hladina bez ptáků. Cesta bez konce, úzkost bez příčiny. Nevím co hledám, ale tohle je konečně samota.....
Martina Svobodová
Togo s Evelyn
“To je tatínek” potřásám si rukou se sympatickým vrásčitým černochem. “A to je maminka.” Statná černoška je proti svému muži dvojnásobná. “To je maminka” zmateně podvávám ruku další ženě. “A to je taky maminka.”
Martina Svobodová
Zima ve Furukawe
Česko zapadlo sněhem, řidiči si zoufají, lyžaři a fotografové jásají :-) Jak vypadá zima v jedné malé japonské díře vám ukážou následující fotky.
Martina Svobodová
Rychlíkem v Africe
Stěžujete si na cestování vlakem, na české dráhy, na zpoždění a na všudypřítomnou špínu? Já ne. Je bezva, když všechno funguje, vlak jezdí na čas a je v něm čisto. Je bezva cestovat šinkansenem, kde všechno klape jako na drátku.
Martina Svobodová
Bar U tří žab...
Vyhlašuju pátrání!!! Hledá se slavný bar U tří žab. Nachází se někde v uličkách staré Prahy a na jeho objevení závisí další vztahy mezi námi a japonskou stranou! Že jste o takovém baru nikdy neslyšeli? Cože? Vy nevíte že se tady odehrávají dějiny a uzavírají diplomatické dohody?
Martina Svobodová
Jak v Africe vyměnit peníze snadno a rychle...
"Bohužel madam, dolary v naší bance neměníme, pouze eura." Tak a jsem nahraná. Napadlo by vás tahat do malé západoafrické zemičky evropskou měnu? Mě ne. Moje dolarová výbava je mi k ničemu. Už dva dny přežívám bez jediného místního franku nebo čím se tady platí jen díky místním. V buši to jde ještě snadno, ve městě už zřejmě hůř.
Martina Svobodová
Chataření po japonsku
Chataření je typický český fenomén. V Evropě všeobecně známý, tady na dalekém východě o něm ani nezaslechli. A co by přitom Japonci za malou českou chatičku dali!
Martina Svobodová
Hanami-slavnost kvetoucích sakur
Představte si, že sedíte s přáteli na dece, do zad vám pálí jarní sluníčko. Pozorujete nádherné růžové květy nad vámi, k tomu popíjíte saké a pojídáte něco malého k snědku. Právě jste se octli na hanami-jednom z nejkrásnějších jap
Martina Svobodová
Luxus v buši
Tak úplně nechápu, jak jsem se v téhle středověké vesničce ocitla. Už vůbec nechápu co tady vlastně dělám. Kam se hnu, pozorují mě desítky tmavých očí. Kam se hnu, pronásleduje mě horda malých usmrkánků.
předchozí | 1 2 | další |