Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Láska-věc podivná

17. 06. 2009 22:22:47
Moje kočka se mrouská, budí mě v noci úporným škemráním o trochu lásky. Nebo trochu kvalitního sexu? Přišlo na nás jaro na obě a tak trochu si s tím nevíme rady.  

X+

Zamilovat se v Japonsku není jednoduché. Jaro je pro ně spíš časem kvetoucích rododendronů, na které se chodí dívat do parků, začátkem sklizně čajových lístků a přípravou na období dešťů.

Na lásku je čas vždycky, já vím.

V Japonsku je to ale věc podivná. Na jednu stranu velmi uzavřená a tradiční společnost, na stranu druhou desítky nočních podniků, sexshopů, pornočasopisů a podobných libůstek. Společná lázeň v onsenech vymizela až s příchodem křesťanů, dneska se naháči koupou odděleně....Sňatky už také rodiče nedomlouvají, pro starší generaci je to ale naprosto normální fakt-a nestydí se k tomu přiznat. Pan Sató, známý z oblíbené hospůdky má domluvené manželství s ženou o deset let starší-a sám prý by si lépe nevybral. Jeho paní je dnes už osmdesát, kdysi byla starostkou nedalekého městečka, dneska se o ni starají dcery v Tokyu a vidí se spolu jen občas. Že kamarádka Keiko chodí s Naošim jsem spíš tušila než věděla-až do chvíle než oznámili datum svatby.

Mladí Japonci to nemají jednoduché, tradiční výchova a přísná firemní kultura jim prakticky znemožňuje se seznámit pro nás normálním způsobem. Dost běžné jsou proto jakési večírky pro svobodné. Organizují je páry-holka pozve svoje nezadané kámošky, kluk svobodné kámoše a uvidí se...všichni vědí na čem jsou a když si někdo padne do okna, třeba se to vyvine....pokračování je poněkud neromantické, ale zato praktické. Kluk pozve slečnu na rande-a když má pocit, že to je ono, na konci jí sdělí, že by s ní rád chodil. Slečna buď souhlasí-a pak je ruka v rukávě-nebo ne a je vymalováno. Jak říkám-romantika nic moc, ale když si vzpomenu na ty kvanta otrhaných kopretin a “má mě rád-nemá mě rád, ozve se-neozve se....” říkám si-proč ne. Co se týká smíšených párů, mají to Japonečky snadné-jejich drobá postava, něžná tvář a tradiční výchova z nich činí ideální partnerky pro bílé lovce. Ne tak Japonci-ti v Čechách si často stěžují, že na ně naše holky neletí. No jo, prostě nám většinou neimponují....

Japonci jsou zatížení na komixy, manga vychází po tunách a na různá témata, vyjímkou tedy není ani erotika. Možná by se zdálo, že kreslená erotika nebo dokonce porno není to pravé ořechové, ale nevěřte tomu, taková animace může být větší nářez než foto!

Kapitolou sama pro sebe jsou muzea sexu. V průvodcích se o nich moc nepíše, ale narazíte na ně často. Zajímavé je v Uwajime, jsou tady exponáty z celého světa a spousta fotek z nejrůznějších slavností s erotickým podtextem. Bohužel popisky jsou pouze v japonštině, takže jsem se moc nového nedozvěděla. Hned vedle muzea stojí svatyně Tagajinja zasvěcená sexu a plodnosti. Zajímavé místo se zvláštní atmosférou-byla jsem tady dvakrát a nikdy nepotkala ani nohu...

Další podobné muzeum jsem navštívila na Kjúšú v Beppu. Je trochu jiné, na rozdíl od uwajimského jsem tady nebyla jediný návštěvník a je prostě...jedním slovem bizarní! Připomíná spíš prodejnu se sexuálními pomůckami, taky se Japonky při jejich prohlížení pěkně styděly. Co mě srazilo na kolena byly tři obrovské výlohy s figurínami v životní velikosti-jedna představovala sex v Japonsku-pár v misionářské poloze na tatami s nízkým nábytkem okolo, druhá sex v Evropě-tradičně zařízená ložnice, tatami se změnily v postel a ženská figurína ve feš blondýnku, poloha zůstala. To už mi smích bublal v břiše, třetí výloha mě ale naprosto odrovnala-představovala sex Sněhurky a semi trpaslíků!!! Takový záchvat smíchu zřejmě místní muzeum ještě nezažilo, Japonci si trpaslíky prohlíželi s nelíčeným zaujetím.

Co se týká vlastních zkušeností, nemůžu říct prakticky nic. Japonci mě ignorují, jediné záchvěvy sympatií jsem zaznamenala u dobrovolníka, který učí zadarmo přistěhovalce japonštinu. Když jsme probírali barvy, prohlásila jsem, že moje vlasy jsou červené. Ale on se na mě zasněně podíval a měkce oponoval-ne ne, tvoje vlasy jsou...zlaté. Museli byste vidět jeho oči v tu chvíli...ale to asi nebyly sympatie ke mně osobně :-)

Ze sympaťáka ze Starbucku, který po mě házel úsměvy a nakonec pozval na kapučíno se nakonec vyklubal singapurec, to se nepočítá.

Jediný kdo se mnou nepokrytě flirtoval byl chlapík v šinkansenu na trase. Tokyo-Shizuoka...byl to sympaťák, ale vypadal jako by patřil k Yakuze-a s tou si jak známo není radno začínat. Takže nic.

Ani mě Japonci nezajímají-jsou malí, hubení a vůbec.... Až na Moria. Majitele jazzového klubu a zapadlého hotýlku na severozápadě Japonska. .....vysoký, dlouhé vlasy a zastřený pohled. A vtipný. A vůbec. Přespala jsem u něj a v jeho baru neměla odvahu objednat si víc než jedno pivo. Abych neztratila hlavu a zábrany. A nezměnila plány-mým cílem byla svatyně Izumo Taiša, ne lekce jazzu. Ale to už je na úplně jiný příběh...

 

1.jpg

 

 

 

 

Mladi Japonci to s láskou rozhodně nemají jednoduché

 

 

2.JPG

 

 

 

 

 

 

 Seznámit se dá občas velkou práci...

 

sexI.JPG

 

 

 

 

 

 

Tagajinja v Uwajimě

 

 

sexIII.JPG je celá zasvěcená sexu a plodnosti

 

 

 

 

 

 

 

5.JPG

 

 

 

 

 

 Muzeum sexu v Uwajime

6.JPG

 

 

 

 

 

 

 

 A všechy tyhle figurky mají něco společného se sexem

 

7.JPG 

 

 

 

 

 

 

Tradiční svatební úbor

 

8.JPG 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nevěsty se ale často vdávají jen ve slavnostním kimonu-to by v tom případě mělo být červené-přináší to štěstí.

 

 

9.JPG

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 Tradiční svatební průvod

 

 

 

 

 

 

10.JPG

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nemyslete si, vybrat erotická manga, která tady můžu zveřejit vůbec nebylo jednoduché!

 

 

 

11.JPG 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tohle se například odehrává na firemním večírku-a je to jen začátek....;-)

 

 

 

12.jpg

 

 

 

 

 

 

 

A nakonec romantika po japonsku... 

 

 

 

 

 

Autor: Martina Svobodová | středa 17.6.2009 22:22 | karma článku: 20.63 | přečteno: 3294x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Cestování

Jiří Jurčák

Ligurie – Cinque Terre

Cinque Terre je v Itálii něco podobného, jako u nás Telč či Český Krumlov. Historie kam se podíváš, navíc posazená v subtropických zahradách na útesech nad samým mořem.

19.8.2017 v 12:46 | Karma článku: 9.74 | Přečteno: 243 | Diskuse

Ervín Dostálek

Místo báječné k narození - 204: Že nevíte kdo vymyslel matematické znaménko rovná se (=) ?

Na území britského Walesu najdeme množství turisticky atraktivních lokalit. Za návštěvu stojí kromě hradů i zdejší tři národní parky. Prvním navštíveným byl Pembrokeshire Coast National Park a v něm krásné pobřežní městečko Tenby

19.8.2017 v 11:35 | Karma článku: 3.50 | Přečteno: 81 | Diskuse

Ervín Dostálek

Báječné místo k narození - 203:Prvním navštíveným hradem ve vzpurném Walesu byl Caerphilly

Wales má nejvíc hradů na světě - kolem čtyř stovek. Na konci 13. st. obsadil s konečnou platností Wales anglický král Edward I. a spoutal jej "železným kruhem" královských hradů. Prvním z nich byl hrad Caerphilly 10km od Cardiffu

18.8.2017 v 21:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 75 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Korálový miniatlas (III) – Mix 1

Narodili jsme se příliš pozdě na to, abychom mohli v Rudém moři cokoli nového objevit a pojmenovat. Tamní tvorové byli definováni dávno před námi, někteří už v druhé polovině 18. století.

18.8.2017 v 18:05 | Karma článku: 7.09 | Přečteno: 87 | Diskuse

Ervín Dostálek

Místo báječné k narození - 202: Cardiff

Millennium Stadium pro 75 tisíc sedících diváků pro mistrovství světa v ragby i zápasy OH ve fotbalu i vystoupení Madonny a dalších zpěváků a hudebních těles, i hrad, centrum, přístav - to je Cardiff (Caerdydd), metropole Walesu.

18.8.2017 v 8:50 | Karma článku: 3.03 | Přečteno: 76 | Diskuse
Počet článků 31 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2164
milovnice sushi

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.