Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ospalá Uwajima

14. 04. 2009 12:33:53
Uwajima se mi zatím jeví jako pěkná díra. Byl to taky nápad, dorazit sem posledním vlakem. Nádraží ospalé, před ním ani nohy a kolem jen potemnělé uličky. Jsem zvědavá, jak to minšuku budu hledat!
Takova ospala japonska dira...:-)Takova ospala japonska dira...:-)MSv
Šikoku je pro mě nejkrásnější část Japonska. Místní to tak úplně nechápou, nikdo z mých známých tady nebyl-a ani nevidí důvod, proč sem jezdit. Nic tady není-tedy nic speciálního. Ale pro mě je tady všechno-Japonsko v kostce. Hrady, chrámy, příroda, dřevěné rybářské vesničky...a místy i neopakovatelná atmosféra „starého Japonska“.

Teď mi to tak ale nepřijde. Ve tmě tmoucí musím hledat svůj nocleh podle pofiderní mapy...a to si vůbec nejsem jistá, jestli se mnou počítají. Pro jistotu jsem si bydlení zajistila předem, tušila jsem že dorazím pozdě. Babka na telefonu ale vypadala jako opilá-a pokud jsem její japonštině dobře porozumněla nebude mi nic rezervovat, tatami se vždycky najde. Teď hlavně abych našla já ji.

Nekonečné šlapání po tmavých uličkách. Nikde nikdo a moje minšuku už vůbec ne. Začínám Uwajimu nenávidět! Jako perníková chaloupka v hlubokém lese-do okolí bliká jediné světýlko. Kavárna. Úplně prázdná a s milou paní mluvící pouze svou mateřštinou. Nakonec se domluvíme, ona zamkne krám a dovede mě až na místo. No tak to bych teda fakt nenašla, reklamní poutač rozhodně čest svému jménu nedělá-a navíc je jen v kandži.

Barák (jinak se tohle polorozpadlé stavení nazvat nedá) je kupodivu otevřený, ale na moje nesmělé volání nikdo nereaguje. Vycházím ven, zvoním, klepu, všechno marně. Mám si snad ustlat přímo tady? Nakonec zouvám boty a procházím domem. Z místnosti vzadu na chodbě vychází světlo. Sympaťák kolem padesátky na mě zírá dost šokovaně-já na něj taky-zvlášť když mám okno a nemůžu si vybavit jedinou větu. Pár minut hrobového ticha stačí abych vydolovala inteligentní „pokoj?“ Muž se rozzáří-ááá, jasan, to je byznys jeho matky....

Maminka-nepochybně ona milá dáma z telefonu (domněnka že byla opilá nabývá stoprocentní jistoty) je pro mě milým zpestřením. Stařičká Japonečka v noční košili....ze mě je úplně nadšená-a hned na místě mi ukazuje návštěvní knihu-chlubí se, že tady nejsem první cizinec, už tu před třemi lety spal jakýsi Ital...bezva. Jak jsem si stačila všimnout, poslední nocležník přede mnou tu byl zhruba čtyři měsíce zpátky. Už se nedivím že na mě synáček zíral jako na zjevení. Později v noci si spolu chvíli povídáme (pod jukatou se nahá vůbec necítím nejlíp-a s díky odmítám pozvání na večeři)-vůbec nechápe, proč spím zrovna u jeho matky-i když je tak levná. Ani já to už moc nechápu, v hrozivě obrovském domě jsme úplně sami-oni v přízemí, já na patře. Pokoj s typickými posuvnými dveřmi pochopitelně nejde zamknout a je obrovský. Není v něm vůbec žádný nábytek, jen uprostřed jediná tatami na spaní. Připadám si jako bych měla nocovat v nádražní hale...Podle japonského zvyku si oblékám jukatu a jdu do koupelny. Průchozí budka na dvoře opět nejde zamknout (zřejmě je to nějaké místní pravidlo) a tak s díky odmítám koupel a jen se rychle opláchnu. V noci se pořád budím, každý zvuk má v té obrovité místnosti děsnou ozvěnu. V domě je kromě matičky se synem zřejmě ještě někdo další-uprostřed noci mě vzbudí šouravé kroky. Někdo kulhá po dlouhé chodbě a na chvíli, která se mi zdá věčností se zastavuje u mých (nezamčených) dveří. Sakra, nebýt to v tak bezpečném Japonsku už bych dávno zdechla strachy!!!

Probdělá noc má ale své výhody, ráno vstávám za kuropění, náházím do báglu svých pár věcí a než se město probudí, vyrážím na procházku. Je to zážitek. Chrámy v raním oparu, mlha nad řekou a školáci, kteří si na mě ukazují prstem. Hledám zdejší raritu-svatyni Tagadžindža, zasvěcenou plodnosti a sexu. Míjím probouzející se krámky a nakonec šplhám do kopce k místnímu hradu. Vypadá to jako by tudy opravdu dlouho nikdo nešel-a celou dobu není z hradu vidět ani špička. Před nosem se mi vynoří až na vrcholku úplně nečekaně....a já se té raní atmosféry nemůžu nabažit. Zamilovala jsem se do Uwajimy....

01.JPGNo uznejte-vy byste to našli?

02.JPG

Ranní atmosféra v chrámu

03.JPG

Dřevěné tabulky "ema" obsahují přání nebo modlitby-a věší se na nějaké důležité místo.

04.JPG

Místní dílna...

05.JPG

A obchůdek...

06.JPG

Tak tohle mě dostalo-automat na alkohol není úplná vyjímka, ale aby se v něm dalo koupit litrové saké....a místní mládež je tak slušně vychovaná, že ji to ani nenapadne!

09.JPG

Tak jsem tu slavnou svatyni přece jenom našla..

10.JPG

A v ní i její nejslavnější artefakt.

07.JPG

Cesta na hrad vypadala jako by tudy hodně dlouho nikdo nešel-až jsem pochybovala jestli nahoře opravdu je...

08.JPG

Ale naštěstí byl-hrad se vyloupl z mlhy v celé kráse úplně nečekaně...

Autor: Martina Svobodová | úterý 14.4.2009 12:33 | karma článku: 16.25 | přečteno: 1138x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Cestování

Jiří Pollak

Irská republika pro zvídavé individualisty

O Irsku se píše hlavně v souvislosti se stále napjatou situací v severním Irsku a Spojeném království... V „Republice“ je ale skoro všechno jinak. Irsko je v euru, nepřemýšlí o opuštění EU, nepoužívá se míle, ale jezdí se v levo.

26.6.2017 v 7:30 | Karma článku: 7.88 | Přečteno: 126 | Diskuse

Petr Havránek

Bavorský les

NP Bavorský les je doslova protkán nepřeberným množstvím turistických stezek, zajímavých míst a na své si přijdou i milovníci cyklistiky. Nudit se rozhodně nebudete.

26.6.2017 v 7:00 | Karma článku: 7.33 | Přečteno: 194 | Diskuse

Ondřej Korhoň

Co mě v Melbourne štve: zima…a občas i sami Australané

Naše Australské dobrodružství je úplně jiné, než jsme čekali. Každý týden je něčím překvapující a plný nových zážitků. I navzdory několika nepříjemnostem si drtivou většinu dní užívám. Dnešní příspěvek bude o těch nepříjemnostech.

24.6.2017 v 23:34 | Karma článku: 31.87 | Přečteno: 1368 | Diskuse

Marie Kubešová

Za krásami jihozápadní Anglie - Bath

Při cestě po jihozápadní Anglii nelze vynechat jedno z nejhezčích anglických měst Bath. V současné době má kolem 90 000 obyvatel, ale ročně ho navštíví, kromě déle pobývajících turistů, zhruba 3,8 milionu jednodenních návštěvníků.

24.6.2017 v 17:58 | Karma článku: 15.34 | Přečteno: 280 | Diskuse

Martina Pixová

Bari - divoký Jih

Chtěla jsem psát o krásách a divokosti Jižní Itálie. Ale poslední den v Bari, hlavního města Apulie, jsem byla okradena a tak nemám fotky, kterými bych krásu doložila, ani aparát, abych pořídila nové. Zbývá tedy jen ta divokost.

24.6.2017 v 17:40 | Karma článku: 18.05 | Přečteno: 458 | Diskuse
Počet článků 31 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2159
milovnice sushi

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.