Togo s Evelyn

16. prosince 2008

“To je tatínek” potřásám si rukou se sympatickým vrásčitým černochem. “A to je maminka.” Statná černoška je proti svému muži dvojnásobná. “To je maminka” zmateně podvávám ruku další ženě. “A to je taky maminka.”

X+Nabrat benzin a hura na cestu....

Evelyn dokončila představování a mně se podařilo nehnout při tom ani brvou.

A že jsem teda v šoku! Vím že muslimů je v západní Africe plno, vím že mnoho ženství povoluje i zdejší animistické náboženství, ale stejně....Uro s Evelyn mi později v hospodě vysvětlují výhody takového mnohoženství. Ženy se mohou podělit o práci, mají s kým klevetit a taky mají víc dětí, které mohou pomáhat na poli. Jasně, je to logické.

Pozvání domů si od Evelyn považuju, seznámily jsme se úplnou náhodou a ona mě vytáhla z bryndy. Protože pokračuju v cestě do města, kde bydlí její rodina, dohodneme se, že vyrazíme spolu a já pak přespím u jejích rodičů. Evelyn domlouvá odjezd na večer s partou kamarádů motorkářů.

Mladí muži jsou všude stejní. Patří jim svět, chtějí umřít mladí a rádi dělají ramena na holky. A je jedno jestli jsou ze Zlámané Lhoty nebo New Yorku. Možná dokonce platí, že čím větší díra, tím větší frajeři....a já tedy byla v díře parádní!

Kluk co mě vezl byl hezký svalovec, černý jako bota a Frajer Největší. Počítám že bílou holku, navíc zrzku dost možná nikdy neviděl ani na obrázku-natož naživo. Já sama v Togu zahlédla jen jedinou bílou tvář-misijní sestru-a to ještě ve velkém městě. Když jsem v Lomé vystupovala z taxíku na stanici autobusů, vrhli se místní na náš vůz tak, že jsem ani nemohla otevřít dveře-a když se mi to podařilo, všichni si na mě chtěli sáhnout.....

Původně se mi do Toga moc nechtělo, při pohledu do mapy jsem viděla, že napříč zemí vede něco jako dálnice, takže jsem usoudila, že bude příliš civilizované. Já naivka!!! Z dálnice se vyklubala cesta plná děr a výmolů-pochopitelně neosvětlená, protože elektrika je v Togu-jedné z nejchudších zemí na světě- zavedená jen v největších městech-a i to dost sporadicky.

Vzhledem k tomu, že jsme se na cestu vydali v šeru a dorazili za hluboké noci, byl to docela problém. Frajer Největší se do toho pořádně opřel, na tachometr jsem se v pudu sebezáchovy přestala dívat po deseti minutách. Zbytek party necháváme daleko za námi a řítíme se doslova a do písmene s větrem o závod neosvětlenou silnicí navzdory šutrům a dírám...

Třesu se strachy, ale polovina mojí duše i tak letí....cítím se svobodná, vítr v zádech-to je ono, to je život!!! Nevadí mi tma, výmoly ani rychlost-pokud teď umřu, bude to aspoň stylové....Druhá polovina se drží při zemi a říká si-není přece možný abych měla v osudu napsáno, že zdechnu někde ve škarpě ve středním Togu, když nikdo ani netuší, kde jsem.....to prostě ne! V životě jsem se tak nebála...a v životě tolik necítila, že žiju.

Naštěstí mám dost času se vzpamatovat, než dorazí zbytek poněkud opatrnějších řidičů. Evelyn mě vede domů, seznamuje s rodinou a jako váženému hostu nabízí sprchu-dokonce teplou!! Tak to jsem ještě nezažila. Protože je mi jasné, že by na ni museli zdlouhavě ohřívat vodu nad ohněm, s díky odmítám, ale studenou nepohrdnu. Evelyn mě vede k asi dvoumetrové zdi, za kterou mi postaví kyblík s vodou a hrníček-běžná africká sprcha. Stojím v jílu a nabírám vodu do hrnku, už je dost tma a celé sídlo-i když je dost rozlehlé (rodiče jsou zřejmě docela boháči) se topí ve tmě. Očistu mezitím provádí I Evelyn-málem ji nepoznám! Zmizí džíny a košile, zmizí všechny znaky civilizace a přede mnou stojí Nádhera. Ebenová kráska v barevných šatech a turbanem na hlavě....

V hospodě si pak dáváme pivo a bavíme se o mnohoženství, o životě u nás a u nich a o výhodách prvních manželek. Evelyn je dcera první ženy a jako taková může jako jediná z dcer studovat střední školu. Říká sice, že je to fajn, ale ve skutečnosti úplně nadšeně nevypadá, čeká ji reparát z matiky i z angličtiny. . .

Na noc dostávám sama pro sebe přidělený dětský pokoj-vlastně samostanou chýši z hlíny, uvnitř vymalovanou na modro a pobitou plakáty. Spím na posteli ze slámy, ale ještě než upadnu do hlubokého spánku, hledám záchod. Jsem v šoku víc než při představování maminek-Evelyn mě vede do mé podvečerní koupelny. Že by to nebyl jíl, v čem jsem šlapala? Vítej v Africe říkám si už poněkolikáté....