Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Togo s Evelyn

16. 12. 2008 9:09:09
“To je tatínek” potřásám si rukou se sympatickým vrásčitým černochem. “A to je maminka.” Statná černoška je proti svému muži dvojnásobná. “To je maminka” zmateně podvávám ruku další ženě. “A to je taky maminka.” Evelyn dokončila představování své rodiny a já to zvládla na jedničku-bez hnutí brvou.
Nabrat benzin a hura na cestu....Nabrat benzin a hura na cestu....

A že jsem teda v šoku! Vím že muslimů je v západní Africe plno, vím že mnoho ženství povoluje i zdejší animistické náboženství, ale stejně....Uro s Evelyn mi později v hospodě vysvětlují výhody takového mnohoženství. Ženy se mohou podělit o práci, mají s kým klevetit a taky mají víc dětí, které mohou pomáhat na poli. Jasně, je to logické.

Pozvání domů si od Evelyn považuju, seznámily jsme se úplnou náhodou a ona mě vytáhla z bryndy. Protože pokračuju v cestě do města, kde bydlí její rodina, dohodneme se, že vyrazíme spolu a já pak přespím u jejích rodičů. Evelyn domlouvá odjezd na večer s partou kamarádů motorkářů.

Mladí muži jsou všude stejní. Patří jim svět, chtějí umřít mladí a rádi dělají ramena na holky. A je jedno jestli jsou ze Zlámané Lhoty nebo New Yorku. Možná dokonce platí, že čím větší díra, tím větší frajeři....a já tedy byla v díře parádní!

Kluk co mě vezl byl hezký svalovec, černý jako bota a Frajer Největší. Počítám že bílou holku, navíc zrzku dost možná nikdy neviděl ani na obrázku-natož naživo. Já sama v Togu zahlédla jen jedinou bílou tvář-misijní sestru-a to ještě ve velkém městě. Když jsem v Lomé vystupovala z taxíku na stanici autobusů, vrhli se místní na náš vůz tak, že jsem ani nemohla otevřít dveře-a když se mi to podařilo, všichni si na mě chtěli sáhnout.....

Původně se mi do Toga moc nechtělo, při pohledu do mapy jsem viděla, že napříč zemí vede něco jako dálnice, takže jsem usoudila, že bude příliš civilizované. Já naivka!!! Z dálnice se vyklubala cesta plná děr a výmolů-pochopitelně neosvětlená, protože elektrika je v Togu-jedné z nejchudších zemí na světě- zavedená jen v největších městech-a i to dost sporadicky.

Vzhledem k tomu, že jsme se na cestu vydali v šeru a dorazili za hluboké noci, byl to docela problém. Frajer Největší se do toho pořádně opřel, na tachometr jsem se v pudu sebezáchovy přestala dívat po deseti minutách. Zbytek party necháváme daleko za námi a řítíme se doslova a do písmene s větrem o závod neosvětlenou silnicí navzdory šutrům a dírám...

Třesu se strachy, ale polovina mojí duše i tak letí....cítím se svobodná, vítr v zádech-to je ono, to je život!!! Nevadí mi tma, výmoly ani rychlost-pokud teď umřu, bude to aspoň stylové....Druhá polovina se drží při zemi a říká si-není přece možný abych měla v osudu napsáno, že zdechnu někde ve škarpě ve středním Togu, když nikdo ani netuší, kde jsem.....to prostě ne! V životě jsem se tak nebála...a v životě tolik necítila, že žiju.

Naštěstí mám dost času se vzpamatovat, než dorazí zbytek poněkud opatrnějších řidičů. Evelyn mě vede domů, seznamuje s rodinou a jako váženému hostu nabízí sprchu-dokonce teplou!! Tak to jsem ještě nezažila. Protože je mi jasné, že by na ni museli zdlouhavě ohřívat vodu nad ohněm, s díky odmítám, ale studenou nepohrdnu. Evelyn mě vede k asi dvoumetrové zdi, za kterou mi postaví kyblík s vodou a hrníček-běžná africká sprcha. Stojím v jílu a nabírám vodu do hrnku, už je dost tma a celé sídlo-i když je dost rozlehlé (rodiče jsou zřejmě docela boháči) se topí ve tmě. Očistu mezitím provádí I Evelyn-málem ji nepoznám! Zmizí džíny a košile, zmizí všechny znaky civilizace a přede mnou stojí Nádhera. Ebenová kráska v barevných šatech a turbanem na hlavě....

V hospodě si pak dáváme pivo a bavíme se o mnohoženství, o životě u nás a u nich a o výhodách prvních manželek. Evelyn je dcera první ženy a jako taková může jako jediná z dcer studovat střední školu. Říká sice, že je to fajn, ale ve skutečnosti úplně nadšeně nevypadá, čeká ji reparát z matiky i z angličtiny. . .

Na noc dostávám sama pro sebe přidělený dětský pokoj-vlastně samostanou chýši z hlíny, uvnitř vymalovanou na modro a pobitou plakáty. Spím na posteli ze slámy, ale ještě než upadnu do hlubokého spánku, hledám záchod. Jsem v šoku víc než při představování maminek-Evelyn mě vede do mé podvečerní koupelny. Že by to nebyl jíl, v čem jsem šlapala? Vítej v Africe říkám si už poněkolikáté....

3.JPG

Lomé, hlavní město Toga

4.JPG

Ulice před mým hotelem...

5.JPG

V centru...

Tržiště v Lomé6.JPG

7.JPG Nákupy mají na starosti většinou ženy

_ICT2406.JPG

A prodej většinou taky....

8.JPG Studentský pokojíček Evelyn.

Autor: Martina Svobodová | úterý 16.12.2008 9:09 | karma článku: 21.12 | přečteno: 2247x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Cestování

Jiří Pollak

Irská republika pro zvídavé individualisty

O Irsku se píše hlavně v souvislosti se stále napjatou situací v severním Irsku a Spojeném království... V „Republice“ je ale skoro všechno jinak. Irsko je v euru, nepřemýšlí o opuštění EU, nepoužívá se míle, ale jezdí se v levo.

26.6.2017 v 7:30 | Karma článku: 7.88 | Přečteno: 126 | Diskuse

Petr Havránek

Bavorský les

NP Bavorský les je doslova protkán nepřeberným množstvím turistických stezek, zajímavých míst a na své si přijdou i milovníci cyklistiky. Nudit se rozhodně nebudete.

26.6.2017 v 7:00 | Karma článku: 7.33 | Přečteno: 194 | Diskuse

Ondřej Korhoň

Co mě v Melbourne štve: zima…a občas i sami Australané

Naše Australské dobrodružství je úplně jiné, než jsme čekali. Každý týden je něčím překvapující a plný nových zážitků. I navzdory několika nepříjemnostem si drtivou většinu dní užívám. Dnešní příspěvek bude o těch nepříjemnostech.

24.6.2017 v 23:34 | Karma článku: 31.80 | Přečteno: 1368 | Diskuse

Marie Kubešová

Za krásami jihozápadní Anglie - Bath

Při cestě po jihozápadní Anglii nelze vynechat jedno z nejhezčích anglických měst Bath. V současné době má kolem 90 000 obyvatel, ale ročně ho navštíví, kromě déle pobývajících turistů, zhruba 3,8 milionu jednodenních návštěvníků.

24.6.2017 v 17:58 | Karma článku: 15.34 | Přečteno: 280 | Diskuse

Martina Pixová

Bari - divoký Jih

Chtěla jsem psát o krásách a divokosti Jižní Itálie. Ale poslední den v Bari, hlavního města Apulie, jsem byla okradena a tak nemám fotky, kterými bych krásu doložila, ani aparát, abych pořídila nové. Zbývá tedy jen ta divokost.

24.6.2017 v 17:40 | Karma článku: 18.05 | Přečteno: 458 | Diskuse
Počet článků 31 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2159
milovnice sushi

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.